Zrůbek

Křižovatka na pravém břehu Vltavy s hospodou a lodičkami.
Křižovatka silnic a vod - to je Zrůbek.
Místo pro odpočinek unaveného řidiče, rodinky s dětmi na výletě, nebo party kamarádů hledajících trochu povyražení.
Dát si oběd ve zdejší útulné hospodě a pak se jít projít kolem vody je příjemný relax.

Podobným způsobem tohle místo lidé využívají už pěkných pár století. Zrůbek má dlouhou a poutavou historii.

Pravěk ve Středním Povltaví 1

Lidé z Malého Kola

Na území České republiky prokazatelně žili pravěcí lidé už před milionem let - a někteří z nich dokonce poměrně nedaleko od Středního Povltaví, jak dokazují nálezy z Berouna nebo Prahy. Našemu kraji se však zřejmě raději vyhýbali během celé doby kamenné, která zahrnuje 99 procent trvání lidských dějin a končí před přibližně 8 tisíciletími. Lidé starší doby kamenné (tzv. paleolit) tu patrně nenacházeli jeskyně a skalní převisy, kde s oblibou přebývali. A lidé mladší doby kamenné (tzv. neolit), kteří už provozovali zemědělství, zase dávali přednost úrodným nížinám Polabí, Poohří a dolního toku Vltavy.

Jan Radecký z Radče

1. Působení rodu Radeckých na Sedlčansku

Sedlčanský rodák Jan Josef Václav hrabě Radecký z Radče (1766 - 1858) byl jednou z těch osobností, které měly být z paměti národa vymazány už za takzvané první republiky, jak o tom svědčí státem zorganizovaná likvidace jeho pomníku roku 1919. Pojďme se dnes podívat do míst, kde se narodil.

Jan Josef Václav hrabě Radecký z Radče se narodil 2. listopadu 1766 v Třebnicích, které dnes jsou součástí Sedlčan. Jeho otec Petr Eusebius hrabě Radecký působil jako císařský komoří, matkou (Petrovou druhou ženou) byla Marie Venantie Bechinie z Lažan.

 

Stará česká šlechta

Radečtí patřili ke staré české šlechtě, například kanovník Václav Radecký ve 14. století pět let řídil stavbu Svatovítské katedrály, v jejímž trifoliu Petr Parléř zanechal jeho bustu. Rod používal přídomek "z Radče" podle dnes již neexistující vsi u Nového Bydžova v severovýchodních Čechách, z čehož postupně vzniklo jméno "Radecký". Šlechtictví dostal potvrzené Jan Radecký z Radče a Trnova přímo od českého krále Jana Lucemburského.

Jak se narodil slavný Radeckého marš

Mezi významné rodáky Sedlčanska patří také neprávem opomíjený vojevůdce Jan Josef Václav hrabě Radecký z Radče. Narodil se 2. listopadu 1766 v Třebnicích, které dnes jsou součástí Sedlčan (zemřel u italského Milána 5. ledna 1858). Vyznamenal se v bojích proti Napoleonovi, k jeho nejslavnějším výkonům ale patřilo vítězství ve střetnutí známém jako první bitva u Custozzy roku 1848. Právě na počest tohoto úspěchu složil Johann Strauss dodnes oblíbený Radeckého pochod.

Sedlčanská hvězdárna

Observatoř na Cihelném vrchu u Sedlčan je klasickou ukázkou malé lidové hvězdárny, jaké svého času vznikaly bezmála jak příslovečné houby po dešti. Oficiálně se jmenuje Lidová hvězdárna Josefa Sadila Sedlčany.

Astronomický kroužek v Sedlčanech se začal zabývat myšlenkou na postavení hvězdárny v 50. letech minulého století. Stavba podle projektu ing. Vermacha začala roku 1958 a podařilo se ji zkoulaudovat 22. listopadu 1961. Objekt představuje jedinou válcovou věž s kopulí na vrcholu, což odstraňuje riziko, že by okolní les omezil zorné pole.

Dalekohled o průměru 20 centimetrů byl namontován roku 1962. Další činnost byla občas přerušovaná neshodami mezi členy nepočetného kroužku, přesto se ji podařilo udržet, takže za celou dobu existence sem přišlo asi 40 tisíc návštěvníků. Každý páteční večer s příznivým počasím tu amatérští hvězdáři ze Sedlčan umožní návštěvníkům na vlastní oči spatřit nejzajímavější objekty oblohy. Kromě toho tu provádějí i vlastní odbornou činnost, například pozorování proměnných hvězd.

Vodní cesta

Voda unese víc než kůň i vůz, a tak se odedávna využívala k cestování a dopravě. Výjimkou nebyla ani Vltava. Tu sice proslavila především voroplavba, ve skutečnosti se tu ale ve velkém dopravovalo i jiné zboží, především sůl z Rakouska, ale třeba také stavební kámen a zemědělské plodiny. Pro kopcovité, nepříliš úrodné a řídce osídlené Střední povltaví řeka představovala hlavní spojení se světem i významný zdroj obživy. O tom, že Vltava byla už ve středověku především dopravní tepna svědčí i výnos Karla IV. ze 14. století, podle něhož musely mít všechny jezy na řece vorové propusti.